Svátosti a svátostiny
Svátosti a svátostiny
SVÁTOSTI
Svátost je křesťanský obřad, který prostřednictvím viditelného symbolu zprostředkuje neviditelnou Boží milost, které ustanovil Ježíš Kristus. Pojem se v češtině objevil pod vlivem latinského pojmu sacramentum (posvátná věc, posvátný úkon). Viditelné znamení, skrze které k člověku přichází neviditelný Bůh.
- křest
- biřmování
- eucharistie
- kněžství
- manželství
- pomazání nemocných
- svátost smíření (zpověď)
Křest je první svátost, kterou člověk přijímá a otevírá mu cestu k ostatním svátostem. Při křtu se člověk stává dědicem Božího království a získává milost svatého Ducha.SVÁTOST KŘTU
SVÁTOST MANŽELSTVÍ
SVÁTOST SMÍŘENÍ
Svátost smíření (svatá zpověď) je vyjádřením pokání křesťana, v níž se odpouští hříchy mocí Kristovou podle Jeho příslibu.
Podmínky:
- Lítost – tj. bolest ducha a odsouzení spáchaného hříchu spojeného s předsevzetím v budoucnu již nehřešit
- Vyznání hříchů před knězem – je nezbytné vyznat všechny těžké hříchy, kterých je si kajícník vědom, u všedních (každodenních vin) není zpověď nezbytná, ale církev ji naléhavě doporučuje. Pravidelná zpověď všedních hříchů pomáhá vychovávat svědomí, bojovat proti zlým náklonnostem, dát se Kristem uzdravit a postupovat v životě Ducha.
- Zadostiučinění (pokání) – po rozhřešení musí kajícník vykonat něco navíc, aby napravil a odčinil svoje viny, musí vykonat pokání (modlitba, almužna, služba bližnímu, skutky milosrdenství).
Svátost smíření je nutná minimálně jedenkrát za rok – nejlépe o Velikonocích, doporučuje se však jedenkrát za měsíc. Příležitost přijmout tuto svátost máte 1/2 hodiny přede mší svatou. Na požádání kdykoliv.
SVÁTOST NEMOCNÝCH
Uděluje se na požádání kdykoliv.
Kněz rád navštíví se slovem útěchy a povzbuzení každého nemocného. Za zprostředkování kontaktu s Vašimi nemocnými budeme vděčni.
SVÁTOSTINY
Jsou to posvátná znamení ustanovená církví, jimiž bývají posvěcovány různé životní okolnosti. Zahrnují modlitbu, vždy doprovázenou znamením kříže a jinými znameními. Mezi svátostinami zaujímají důležité místo požehnání, která jsou chválou Boha a modlitbou za obdržení jeho darů, posvěcení osob a zasvěcení věcí Božímu kultu. (Kompendium Katechismu katolické církve, čl. 351)
- Pohřeb
- Žehnání domů a bytů
Svátostina pohřeb Ke křesťanskému pohřbu je nutné, aby pozůstalí osobně domluvili s duchovním správcem formu posledního rozloučení. Pokud kněz zemřelého osobně neznal, uvítá od pozůstalých základní informace o životě zemřelého.
Svátostina žehnání bytů a domů - Domy a byty se žehnají především v období okolo slavnosti Zjevení Páně - lidově Tří králů.
Křesťanský pohřeb - svátostina
Víra křesťana směřuje do budoucna. Touto budoucností není nicota, ale Bůh. Proto křesťan smrt chápe ve světle velikonočních událostí – Kristovy smrti a zmrtvýchvstání, v kterých je naděje člověka. Křesťanský pohřeb je vyznáním víry ve vzkříšení mrtvých a život věčný. Při pohřbu společenství církve modlitbami provází křesťana na konci jeho pouti, aby ho předala „do rukou Otce“. Pohřeb je nejen okamžikem rozloučení, ale také chvílí, kdy zesnulého s křesťanskou důvěrou odevzdáváme do rukou milosrdného Otce a on se tak vrací do svého věčného domova.
O křesťanský pohřeb mohou pozůstalí požádat kněze buď osobně, anebo telefonicky, nebo prostřednictví pohřební služby. Vždy je třeba s knězem dohodnout termín pohřbu a způsob, jakým se má konat. Pohřební obřady je možné konat jak v kostele tak v obřadní síni, na hřbitově, nebo mohou začínat i v domě smutku.
- Pohřební obřad se může konat ve farním kostele sv. Jakuba nebo ve smuteční síni v Mnichově Hradišti, kterou má ve správě pohřební služba či na jiném vhodném místě
- Ve farním kostele jsou pohřební obřady spojené s pohřební mší či pohřebním obřadem beze mše sv. a to dle domluvy.
- Po církevních obřadech může být tělo zemřelých uloženo na hřbitově nebo zpopelněno.
- S knězem lze také domluvit obřad uložení urny na hřbitově.
- Zádušní mše svatá může být sloužena i v pozdějším termínu.
